Rozhovory / Otec Patrik odchází z Lomečku
Otče Patriku, je pravda, že odcházíte koncem června letošního roku z Lomečku?
Ano, je to pravda. Moji řeholní představení po domluvě s panem biskupem rozhodli, že v polovině letošního roku, přesně po šesti letech mého působení na tomto překrásném mariánském poutním místě, mé poslání končí. U nás kněží je to normální jev, že po uplynutí určitého času nebo když představení vidí potřebu, nastává změna. Ale s tím každý kněz, když přijímá svátost kněžského svěcení, musí počítat. Patří to k našemu kněžskému životu.
Bude Vám smutno?
Bude mi velmi smutno, protože Lomeček se stal mým opravdovým domovem. Od první chvíle jsem si oblíbil toto místo, i když jsem přišel do velkého neznáma. Zamiloval jsem si vlastně celé jižní Čechy a především místní lidi, kteří se stali mou širokou rodinou, jež mi nahrazovala vlastní, kterou mám tak daleko.
Na co nejvíce ze svého působení v jižních Čechách budete vzpomínat?
Je na místě říct, že jsem kromě působení na Lomečku jako farář a duchovní správce sester spravoval ještě dvě farnosti, Chelčice a Bavorov. Nechci také zapomenout na půlroční působení v jedné malé opuštěné farnosti Dub u Prachatic.
Takže pokud to nebude vadit, rád bych tuto odpověď směřoval do všech svých farností. Centrálním místem, kde jsem po dobu šesti let bydlel (2004-2010) byl Lomeček. Ten je v současnosti nejživějším poutím místem českobudějovické diecéze. Nechci, aby to vyznělo jako fráze, ale odnáším si z Lomečku ve svém srdci Lomeckou Madonu a nespočetný zástup věrných mariánských poutníků. Nechci zapomenout také na řeholní sestry, které se mi staly skutečnou rodinou, za což jim chci na tomto místě mnohonásobně poděkovat.V Chelčicích a také v Bavorově jsou opravené kostely.
Podařilo se nám to s pomocí Boží a úsilím dobrých lidí. Velkou radost mi udělalo zřízení „Domu sv. Linharta“ z bývalé fary v Chelčicích, kde byl letos, symbolicky na Velký pátek, zahájen provoz: práce s postiženými lidmi. Moje vzpomínky se vážou i na poslední zmiňovanou farnost Dub u Prachatic, kde jsem pravidelně přicházel k desítce věřících a kde mě na začátku obce vítala socha Panny Marie; té vandalové opakovaně po opravě třikrát odsekli hlavu.
Jaká byla Vaše práce ve farnostech po dobu šesti let?
Byla velmi rozmanitá. Jak jsem se zmiňoval, tak to byly různé několikamilionové opravy. Pak nesčetné množství lomeckých poutí pod vedením různých církevních osobností. Asi nejzdařilejší byla pouť s panem kardinálem Coppou, které se účastnilo přes dva tisíce poutníků. Nechci samozřejmě vynechat každoroční obrovské množství křtů, svateb, zpovědí, dále biřmování v Bavorově, lektorský a akolytský kurz, každoroční farní poutě za účasti přes 200 poutníků, exercicie pro ženy atd.
Veřejnosti je známo, že jste psal i knihy. Můžete se o nich zmínit?
Velmi rád. Podařilo se mi napsat čtyři knihy, přičemž jsem se snažil prostřednictvím nich vést své věřící. To, co jsem pro malý časový prostor při bohoslužbách nezvládal říct, jsem napsal na papír a předal věřícím. Například podrobný výklad svátostí nebo mše svaté. Věřím, že si tyto knížky přečetli a vzali si má slova k srdci. Vždyť celkový náklad čtyř publikací činil 14000 kusů, což není málo, a velká většina z nich je rozebrána.
Můžete prozradit, jaká bude Vaše další kněžská činnost?
Od 1. července nastupuji na nové místo do metropole Moravy. Dekretem jsem ustanoven za rektora kostela sv. Maří Magdalény v centru Brna. Specifikem tohoto místa jsou denní čtyři mše svaté a zpovědní služba pro příchozí. Pak to bude asi individuální duchovní vedení věřících.
Jak sama vidíte, bude to velký rozdíl oproti Lomečku. Ticho lesů vystřídá hlučný střed Brna, kde budu většinu času trávit ve zpovědnici a samozřejmě u oltáře při slavení eucharistie. A jak jsem před nedávnem navštívil nové působiště, tak to vidím na opravu kostela; je ho zapotřebí vymalovat jak zevnitř, tak zvenku. Teprve čas a okolnosti ukáží, co vše bude třeba. I když jsem studoval na Moravě v Olomouci, přece však vstoupím do neznáma.
Máte nějaký svůj osobní plán do života?
Nemám žádný osobní plán. Chci dál pokračovat ve svém kněžském životě ve službě Bohu a lidem, být tam, kam mě pošle Prozřetelnost prostřednictvím představených. Je to taková vnitřní svoboda.
Ale když bych přece měl být nějak konkrétní, tak nějaký plán – program do budoucna přece jen mám. Rád bych se více staral o své zdraví, tzn. více spal, sportoval, dále studoval, modlil se. Snad bude v novém působišti na tyto věci více času. Uvidíme.
A co Lomeček? Najdete si někdy čas podívat se na místo, kde trůní Lomecká Madona?
Milá sestro Benedikto, velmi pěkně jste řekla: „kde trůní Lomecká Madona“. Je možné zapomenout na místo, které je tak milé naší nebeské Matce? Nelze! Velmi rád sem budu přicházet, modlit se za vás, za své svěřené, za své blízké, za sebe. Ale nemohu moci zde často. Jednak proto, že je to z Brna dost daleko, a také proto, že moje poslání na Lomečku skončilo. Bylo by nefér vůči mému nástupci, abych se tady často ukazoval, a tak stahoval lidi na sebe. Ten bude duchovním otcem a bude opatrovat ten nejcennější lomecký poklad, který trůní uprostřed lomeckého chrámu.
Na tomto místě bych chtěl poprosit všechny lomecké farníky, ale i poutníky, aby nového lomeckého kněze, který je vpravdě obětavý a skromný, přivítali s velkou láskou a vytvořili mu nový, opravdový domov.
Chtěl byste něco vzkázat naším čtenářům?
Milí čtenáři, příznivci Lomečku, chci Vám ze srdce poděkovat za Vaši přízeň jihočeskému mariánskému poutnímu místu. Prosím, abyste mu zůstali i nadále věrní. Vždyť Panna Maria Vám to jistě svoji přímluvou vynahradí u Všemohoucího Boha. Zvlášť v této chvíli myslím na ty čtenáře, kteří jsou nemocní a nemohou vůbec přicházet na naše vzácné místo. Často jsem na ně myslel u lomeckého oltáře, ať právě jim Hospodin, na přímluvu Matky Boží požehná a chrání je.
Otče Patriku, děkuji Vám za všechny za uplynulých šest let Vašeho působení u nás na Lomečku. Mohl byste závěrem něco říci na rozloučenou?
Moji drazí Jihočeši, přece se neloučíme. Jsme spojeni v Kristu Ježíši, našem Pánu, i když nás dělí určitá vzdálenost. Upřímně vám všem děkuji za vaši přízeň a lásku. I když jsem cizinec, přece jsem byl mezi vámi doma a odchází se mi opravdu těžko. Věřím, že se budeme čas od času setkávat a projevovat si navzájem bratrskou lásku, která, jak věříme, jednou vyvrcholí v našem společném domově, v nebi. Ze srdce vám všem žehnám! Nebojte se ničeho, Pán je s námi!