Rozhovory / Musíte být naším vzorem, když jste teologie doktorem
Rozhovor s lomeckým farářem P. ThDr. Patrikem Maturkaničem
Milý otče Patriku, než se dostaneme k tomu podstatnému, chci se zeptat, jak se Vám daří na Lomečku?
Děkuji za optání. Daří se mi velmi dobře, protože na Lomečku, kde letos začínám svůj čtvrtý rok působení cítím a vnímám přátelskou atmosféru jak řeholních sester, tak i všech, kteří přicházejí na toto známe mariánské poutní místo jižních Čech. Prožívám na Lomečku velmi úspěšnou pastoraci: za minulý rok jsem zde pokřtil 115 duší, oddal 40 manželských párů atd. Spravuji dvě okolní farnosti a samozřejmě samotné poutní místo. To především díky obětavým řeholním sestrám žije a dává dynamiku do celé naší diecéze a často i mimo ni. Co k tomu říct? Bohu díky za to!
Hlavním důvodem našeho rozhovoru je letošní ukončení Vašeho postgraduálního studia získáním doktorátu. Dnešní doba vidí za titulem vysoký plat, větší důstojnost, moc..., ale nevidí léta námahy a odříkání. Můžete, prosím, říci, jak dlouhá cesta byla k titulu ThDr. ve Vašem případě?
Studium doktorátu jsem započal už před pěti léty, když mě tehdy na doporučení Msgre. Josefa Jirana, píseckého děkana, vyslal pan biskup Msgre. Antonín Liška na studia do Říma. Po dvou letech (2002-2004) jsem úspěšně ukončil svá licenční studia obhajobou licenční práce, a tak ukončil první stupeň doktorandského studia. Po návratu z Itálie jsem byl iniciován několika spolubratry, abych pokračoval v druhém stupni postgraduálního studia. Rozhodl jsem se pro pokračování studia v Bratislavě, kde jsem pod vedením svého moudrého školitele Msgre. Michala Baláže 24. dubna 2007 obhájil disertační práci a zároveň složil disertační zkoušku.
Jak takové studium vypadá? Můžete být konkrétní?
První postgraduální stupeň – licenciát, který jsem dělal na Papežské Lateránské univerzitě se skládal z 23 ústních zkoušek. Samozřejmě v italském jazyce. A pak jsem, jak uvedeno výše, před zkušební komisí obhájil práci na dané téma. Práce má být napsaná v rozsahu cca 100 stran.
Druhý postgraduální stupeň – samotný doktorát, který jsem dělal na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Bratislavě, obsahoval samozřejmě přijímací pohovor a pak různé činnosti pro dosažení určitého množství kreditů (publikační činnost, vlastní pedagogická činnost, účast na domácích i zahraničních vědeckých konferencích atd.). Hlavní náplní bylo napsání disertační práce v rozsahu cca 250 stran. Když se všechno splní, tak následuje zkoumání doktorské práce třemi oponenty, kteří dávají nezávisle na sobě svůj kritický posudek. A až pak probíhá před odbornou komisí (byla devítičlenná) samotná obhajoba práce, které předchází ještě disertační zkouška z vybraných okruhových témat. Celé zkoušení trvá zhruba dvě hodiny.
Na jaké téma jste psal svou disertační práci?
Několik měsíců jsem přemýšlel o tématu práce. Nechtěl jsem psát práci pro práci. Toužil jsem, aby byla přínosem nejen pro mě, ale i pro druhé. Jelikož jsem první stupeň doktorátu dělal z pastorální teologie, chtěl jsem v tom pokračovat a vybíral jsem opět pastorační témata. A protože působím v českobudějovické diecézi, měl jsem touhu propojit disertační práci právě s touto diecézí. Nevím, kdo to už přesně byl, kdo mi navrhl jako téma osobnost již zesnulého českobudějovického biskupa dr. Josefa Hloucha. Tak jsem se rozhodl pro tohoto velikána a vznikla má doktorská práce: Biskup Josef Hlouch. Pastorační význam jeho činnosti.
Jak jste zvládal časově celé toto studium při pastoraci na Lomečku?
Licenční studium jsem zvládal poměrně dobře. Protože mi bylo umožněno dvouleté denní studium. Byl to takový dar z nebe, když jsem byl vyňat z kněžské pastorační služby a mohl se naplno věnovat pouze studiu.
Doktorské studium při spravování tří a v jednom období čtyř farností, přednášení na teologické fakultě a zvládání všech dalších aktivit, včetně oprav kostelů, církevních zařízeních apod., bylo značně náročné. První rok (2004/2005) jsem stihl udělat poměrně velmi málo.
Vzpomínám si na dobu, když bylo zapotřebí opravit kostel v Chelčicích. Váhal jsem, jestli mám opravovat, nebo studovat. Nedalo mi to, a tak jsem opravoval. Pak, po jedné soukromé návštěvě nitranského biskupa Viliama Judáka, který mě velmi povzbuzoval, abych to nevzdával, jsem se do toho pustil a psal jsem po nocích.
Vzpomínám si, jak jsem také prosil o pomoc pana biskupa Hloucha, aby tato práce byla dokončena k jeho cti a věčné slávě.
Ukončení Vašeho studia není jen Vaše soukromá záležitost, i Vy to tak vnímáte. Víme, že se o tuto radost chcete podělit s ostatními. Můžete říci jak a kdy?
Sluší se, abych za tento velký dar studia poděkoval – oslavil Hospodina. Chci uspořádat děkovnou eucharistickou bohoslužbu s následným agapé pro všechny přítomné. Stanovil jsem po domluvě se svými spolubratry v kněžské službě den sv. Bartoloměje (pátek - 24. srpna 2007) v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Bavorově. Schválně jsem vybral tuto farnost, protože se snažím spravedlivě rozložit aktivity do všech farností. Velmi bych si přál, a já jim to ještě patřičně oznámím, aby přišlo co nejvíce farníků ze všech mých tří farností, a tak aby probíhal zároveň i velký farní den, v němž se všichni sejdeme jako jedna rodina u eucharistického stolu a poté i u stolu s plody země a práce lidských rukou, abychom si navzájem projevili křesťanskou lásku. Prostřednictvím těchto řádků zvu též všechny lidi dobré vůle. Naše farnosti jsou otevřené všem, i hledajícím a nevěřícím.
Otče Patriku, máte nějaké další plány do budoucnosti?
Možná se budete divit, ale nějaké zvláštní plány nemám. Chci dělat to, co ode mě bude Pán Bůh chtít. Když mi dá k tomu sílu, tak budu rád i nadále jeho nástrojem, jeho Patrikem, který se snaží přivádět nesmrtelné duše k věčnému životu. Snad se mi to s milostí Boží podaří.
Chcete ještě něco říct, vzkázat naším čtenářům?
Pokud mi to dovolíte, rád bych na tomto místě poděkoval Všemohoucímu Bohu. Chci mu denně děkovat za všechno. Za život, za dar víry, za rodiče, přátele, spolubratry, za dar kněžství, za všechny, které smím doprovázet osobně nebo na dálku prostřednictvím modliteb. Ale také chci poděkovat i jmenovitě několika lidem, které pořád nosím ve svém srdci: je to především můj zemřelý duchovní otec pan děkan dr. Josef Jiran, který mi toho tolik dal a předal a nedožil se dne, který si tolik přál. Pak je to můj drahý zemřelý otec Ján Maturkanič, který mě „ztratil“, když jsem v 18ti letech odešel z domova, abych se stal knězem.
V době mé velké vytíženosti na Lomečku jsem svou kněžskou přítomností sloužil těm, ke kterým jsem byl jako pastýř poslaný, takže otci jsem se v době jeho těžké nemoci nemohl věnovat.
Pak jsou tu další vzácní lidé, kterým za mnohé vděčím a které na dálku prostřednictvím těchto řádků objímám: zemřelá paní Sekyrková, zemřelý pan František Jůza, zemřelá paní Maruška Veverová, babička Jiřina Petrová, paní Jiřina Beňačková, paní Drábková, paní Mimrová, milé hraběnky ze zahraničí, rodina Tajčovských, rodina Zavřelova, rodina Romanova, drahá Matka Arsenie a jiní a jiní, které zná jen mé srdce.
Nedá mi, abych Vám na závěr nepoložila ještě jednu otázku. Uvedl jste Vaše drahé zemřelé i ty, se kterými Vás pojí velké přátelství. Nezmínil jste se o své mamince; ta to po smrti Vašeho tatínka asi nemá jednoduché, když Vy jste tak daleko – 800 km od domova.
Hned po maturitě jsem odešel do České republiky, kde jsem v Brně prožíval noviciát v klášteře petrinů, pak pět let studia a formace v arcibiskupském semináři v Olomouci, tři kaplanské roky v Písku. Potom jsem přesídlil na dva roky do Říma, jak jsem už vzpomínal. A nyní jsem již třetí rok zpět v jižních Čechách. Rodina to velmi dobře přijala a já také. Ale víte, domov je domov. S maminkou jsem v kontaktu, občas jí zavolám, kdy mě informuje o situaci v rodině, takže alespoň na dálku jsme spojeni.
Jednou za rok ji navštívím doma a snažím se jí alespoň v pár dnech vynahradit svou celoroční nepřítomnost. Hodně spolu povídáme, objíždíme různá poutní místa, navštěvujeme příbuzné a známé rodiny atd. Letos budeme hodně času trávit na hřbitově u mého zemřelého tatínka.
Milý otče Patriku, milý pane doktore, děkujeme za čas, který jste nám věnoval. Přejeme Vám, aby Vaše studia i všechny námahy posvěcovaly Vás i ty, ke kterým jste poslán.
Děkuji i já. Všechny známé, ale i neznámé pozdravuji, děkuji za všechno a z plna srdce žehnám!