HOMILIE „Fatimský den“ – 13. srpna 2007
Drazí bratři a sestry, milí přátele, milí mariánští ctitelé!
Uběhlo několik dní a my se opět scházíme na tomto mariánském poutím místě, abychom uctili Matku Boží, Pannu Marii.
Vždycky je to pro nás poutníky velká radost, že smíme připutovat na toto milostiplné místo, kde žije a rozdává své milosti naše nebeská Matka. Dnes máme Fatimsky den v měsíci srpnu a to je velmi blízko ke krásné mariánské slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, kterou budeme slavit v našich chrámech za dva dny. Proto mi dovolte, abych se spolu s Vámi zamyslel právě nad tímto dogmatem, které papež Pius XII. prohlásil 1. listopadu 1950 za článek víry, že po skončení života byla Neposkvrněná Matka Boží vzata s tělem i duší do slávy nebeské. Tím potvrdil to, čemu křesťané už odedávna věřili a společně oslavovali.
V Jeruzalémě se slavila tato slavnost už v 5. století, od 6. století ho slaví celý křesťanský Východ a od 7. století se začíná slavit v Římě. V pozdějších staletích se stává nejčastějším titulem mariánských kostelů.
Z tradice víme, že když apoštolové otevřeli po pohřbení Panny Marie její hrob, tak tělo v něm už nenašli. Namísto něho byly v hrobě rozkvetlé voňavé květiny. Její Božský Syn, Pán Ježíš, si ji vzal k sobě i s tělem do nebeské slávy.
Její poslání, jímž byla pověřena, neskončilo, ale dál pokračuje. Byla vzata do nebe a dobře víme, že z toho nebe nám všem pomáhá. Z různých zjevení dokonce víme, že se vrací k nám na zem, aby nám svými poselstvími pomáhala. Stačí vzpomenout Lurdy,
Každý z nás směřuje k věčnosti, k setkání s věčným Trojjediným Bohem. Panna Maria je naší prostřednicí na této cestě. Proto jsme dnes tady na tomto místě, abychom ji prosili o pomoc, o ochranu, protože každé dítě potřebuje Matku, ochránkyni. A my jsme její děti a ona je naší Matkou. Když se někdo diví, proč každou chvíli putujeme na Lomec, tak důvodem je právě setkat se s milovanou Matkou, která nad námi drží ochranou ruku.
Držme se pevně mateřské ruky Panny Marie, ať z ní nevypadneme.
Také jsme sem doputovali proto, abychom ji prosili nejen za sebe, ale také za své blízké a nám drahé: naše děti, vnoučata, pravnoučata, za naše kněze a za všechny, kteří jsou nám blízcí. Panna Maria je matkou i těch, kteří ji neprosí o pomoc, a proto za tyto nám nejbližší, které nosíme ve svých srdcích, přicházíme dnes se srdcem pokorným prosit. Proto jsme dnes tady.
V této chvíli chci jako lomecký duchovní otec, prosit Matku Boží lomeckou za ty, kteří sem už nemohli doputovat pro různé nemoci, stáří, vzdálenost a jiné okolnosti. Vím, o mnoha duších které jsou v tuto chvíli s námi na tomto místě duchovně spojeni. Proto na dálku všechny srdečně zdravím, objímám a posílám milostnou soškou na konci této poutě zvláštní požehnání.