HOMILIE „První tříkrálová první sobota“ – 7. ledna 2006
Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!
Milí přátelé, milí poutníci mariánských prvních sobot!
Ještě jednou vás všechny srdečně vítám a zdravím v našem jihočeském poutím místě Lomečku. Dnes je trochu větší zima než obvykle, ale to nás neodradilo přijít na toto místo, které je zcela zasypáno sněhem. Je však také zasypáno i Boží milostí, která na nás sestupuje jako ten bílý sníh, co intenzivně padá v posledních dnech.
Dnes slavíme mariánskou první sobotu a zároveň Tříkrálovou pouť. Vlastně je to ještě vánoční pouť, protože vánoční doba ještě neskončila. A tak vás všechny zvu, abychom teď společně nahlédli do Betléma, kde nás všechny čeká s otevřenou náručí novorozený Ježíšek. Ta náruč je plná lásky a důvěry, chce nás všechny obejmout. Jsou to ty malé ručičky, které se nás dotýkají, jednou však tyto již mužné ruce budou z lásky k nám přibité na dřevo podobné betlémským jesličkám, na dřevo kříže. Betlémské bílé plenky vystřídá bílé roucho, které bude skropeno krví Spasitele. Právě proto se Ježíš narodil, aby jednou za nás zemřel, a tak nás zachránil a spasil. To je ten hlavní důvod, proč ses stal, drahý Kriste, člověkem, za nás zemřel a třetího dne slavně vstal z mrtvých.
Uprostřed se nachází Svatá rodina. Panna Maria a sv. Josef jsou malému Spasiteli nejblíže nejenom fyzicky, ale i vztahem k němu, obdivem, oddaností a láskou. K jesličkám přichází velký zástup těch, kteří, reprezentujíce určitou skupinu lidí, se mu přišli poklonit. Nic víc a nic méně. „Jenom“ se mu poklonit. Jednou se mu budeme v nebesích věčně klanět a hledět do jeho tváře slávy.
Vidíme tam také pastýře, představující ty nejníže postavené z prostých lidí, kteří i přes svou jednoduchost poznávají v dítěti Mesiáše a jsou se mu klanět.
Nad místem zrození Spasitele se vznášejí andělé, kteří provolávají slávu Bohu na nebesích a lidem dobré vůle zvěstují pokoj. A také nesmíme zapomenout na ty pozemské tvory, kteří přišli uvítat Pána tvorstva a svým způsobem se mu také klanějí. Jsou to zvířata.
Když jsem byl ještě v Písku kaplanem, tak jsem dětem říkával, že Ježíšek byl obklopen ne silnými a mocnými zvířaty, ale skromnými a pokornými (oslík, volek), protože On sám se stal z lásky k nám slabým a pokorným, aby díky jeho chudobě a slabosti jsme my zbohatli, jak říká sv. Pavel.
A také tam, speciálně dnes, vidíme tři krále, kteří představují světskou moudrost a moc. To jsou naši prezidenti, premiérové, ministři, hejtmani, starostové, zastupitelé apod. Tito tři králové přicházejí, aby se poklonili tomu největšímu - králi všech králů, který má svrchovanou moc nade vším a od něhož pochází všechna vláda, moc a moudrost.
Všichni tito adorátoři nesou Pánu Ježíši dary. Každý to, co může dát, nabídnout, co ho reprezentuje. Pastýři mu pravděpodobně donesli mléko a sýr, to, co byly plody jejich práce a čím se živili. Andělé mu zpívají nebeskou píseň. Tři králové mu nesou svoje královské dary: zlato, kadidlo a myrhu, protože právě v něm poznávají nebeského Krále.
I my jsme dnes přišli na návštěvu Betléma, živého Betléma, v němž slavíme Eucharistii. Přišli jsme, abychom se mu poklonili.
Možná se vás někdo zeptá: „Proč pořád chodíš na ten Lomec?“ Odpověď je snadná a prostá: „Přišel(a) jsem, abych se mu poklonil(a) a jednou aby mi bylo dovoleno se mu klanět na věčnosti.“
A také s sebou neseme dary, a to jsou především naše srdce. To od nás chce a očekává Pán Ježíš, protože to je to nejcennější, co máme. I On nám jednou dal své božské srdce, když bylo probodeno na Kalvárií a dává nám ho při každé Nejsvětější oběti, když pro nás z lásky umírá.
Milovaní bratři a sestry, milí poutníci!
Při vzpomínce na naši letošní „půlnoční“ mši svatou jsem byl šťasten, kolik lidí (asi 500) dobré vůle přišlo k našemu betlému, aby alespoň pohlédli na nově narozené Dítě. Dnes jsem ale šťastnější. I když je nás dnes tady asi polovina, což v tomto počasí není málo, jsem velmi šťasten, že dnes tu vidím bohumilé duše – vás poutníky, kteří jste přišli za Spasitelem, abyste na něho také pohlédli, ale i něco více: poklekli a klaněli se mu. To je ten nejlepší způsob, jak může člověk nejlépe odpovědět v milosti víry na Boží zjevení se člověku. K tomu všemu má vést celý náš pozemský život: vidět – poznávat – klanět se mu – milovat ho a být pořád s ním! Amen.