HOMILIE „Fatimský den“ – 13. listopadu 2005
Bohem milovaní bratři a sestry, milí poutníci!
Dnes si opět jako každý měsíc připomínáme a zároveň slavíme při mši sv. Fatimský den. Tento měsíc je měsícem, kdy zvlášť myslíme na naše zemřelé bratry a sestry, kteří nás předešli na věčnost. Je to čas, kdy církev putující se modlí za církev trpící, čímž jsme si tak blízcí, i když nás dělí práh věčnosti.
Všichni dobře víme, co pro nás znamená a jakou cenu má pro nás věčnost. Vždyť pro ni žijeme, pohybujeme se a existujeme. Víme, že i my jednou zemřeme a že i my jednou budeme potřebovat modlitby a obětinky žijících bratří a sester, ale hlavně oběť Nejsvětější, která nás bude očišťovat. Ale zatím jsme na této poutní cestě života, která nás má den co den připravovat na poslední okamžiky – přechod z tohoto života do věčnosti.
Není to někdy snadné, vždyť zakoušíme v našich životech tolik nepochopení, nedorozumění, někdy i nelásky, a to dokonce i od našich nejbližších. Kde hledat odpovědi na naše nekonečné otázky, řešení léta trvajících problémů – co s tím, kdo poradí, kdo pomůže?
Znám jen jedinou odpověď, a není frází, ale je pořád živá a pravdivá. Tou odpovědí je Panna Maria. Ona nejenom že slyší, ale také vyslyší. A to každého, kdo se k ní s důvěrou obrací. Je známa modlitba sv. Bernarda, která se vyslovuje už několik století: „Pamatuj, láskyplná Panno Maria, že nebylo nikdy slýcháno, abys opustila toho, kdo se k tobě s důvěrou obracel…“
Panna Maria je opravdu cesta, která nás dovede k té věčné cestě, která nám ukáže správný směr. Právě proto jsme dnes za ní připutovali, právě proto za ní putujeme každý měsíc.
Na otázku jednoho hloubajícího člověka: „Proč sem tito lidé chodí i v zimě?“ Odpověď je tak snadná: „Protože přišli za Pannou Marií, ve kterou skládají celý svůj život. Ona je jejich nadějí, jejich orodovnicí, pomocnicí, ochránkyní.“
Panna Maria je také mocná svou přímluvou v hodině naší smrti: Vždyť se denně modlíme „pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší“. Jak aktuální právě v tento dušičkový čas. Není nic podstatnějšího a důležitějšího než naše poslední hodina. A právě v tuto hodinu přichází na pomoc naše Paní – Panna Maria, aby vyslyšela, za co se denně – po celý náš život modlíme… „pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší“.
Na jedné samotě umírá těžce nemocný člověk, který celý život žil jednoduchým způsobem života. Ani se neoženil pro svoji prostotu a také proto, že chtěl posloužit svým starým, nemocným rodičům. Teď mu zůstala jen samota a růženec v rukou: „…pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.“ Poslední vydechnutí. Byl ten život zbytečný, prázdný? Ne, nebyl – byl naplněn každodenní všední prací, obyčejností, lidskostí a hlavně pravou ryzí zbožností. Tento neznámý človíček získal mnohem, mnohem více než známí a úspěšní tohoto světa, protože zachránil svou nesmrtelnou duši a ta má cenu věčnosti, nekonečnosti. Zemřel ne osamocen, ale v přítomnosti Panny Marie, kterou tolik miloval a jejíž jméno měl na rtech až do posledního výdechu. Ó šťastný život, ó šťastná smrt, ó šťastná věčnost!
Kolik je takových vzácných osamocených duší mezi námi. Ani o nich nevíme. Ale v Matce Boží nacházejí útěchu a posilu na cestě, která vede za ní do nebe.
A i když se nemůžete účastnit našich poutí na Lomečku a budete číst tyto řádky z našeho lomeckého časopisu, vězte, že jsme spojeni na dálku, protože nás spojuje naše společná Matka, Panna Maria. Toto spojení je vždycky živé a bude živé.
Panno Maria, naše vzácná, milovaná Matko, naše ochránkyně a utěšitelko, všechny nás vezmi pod svůj ochranný, mateřský plášť a všechny nás k sobě přiviň, ať jsme pořád s tebou a u tebe, protože ty nám dáváš to nejdražší – Pána Ježíše jak za svého života na zemi, tak i teď z věčnosti. Zvlášť tě prosíme o ochranu pro ty osamocené duše, nemocné a všechny strádající. Je jich tolik. Přispěj jim na pomoc a potěš je svou vzácnou přítomností a nebeským pohlazením nyní i v hodinu smrti. Amen.