HOMILIE „První sobota“ – 2. července 2005
Milovaní bratři a sestry, milovaní mariánští ctitelé!
Kdybych se vás všech zeptal, proč jsme dnes tady, tak odpověď všech by byla: Přišli jsme na Lomeček za Pannou Marií. Přišli jste dnes za ní, abychom jí na prvním místě PODĚKOVALI. A máme opravdu za co! Za tolik a tolik přímluv, které přednáší svému Synu za nás, za naše blízké, za naše nejdražší. A děkování není opravdu nikdy dost. Chceme být vděční, proto děkujeme. A nejenom vděční, ale hlavně milující děti naší drahé Panny Marie.
Přišli jsme dnes na Lomeček také proto, abychom ji PROSILI. Vždyť ona má tak veliké slovo u Boha.
Dnes je první sobota, dnes je nebe otevřené a Panna Maria jako královna celého nebe zvlášť dnes slyší a určitě i vyslyší.
Víte, někdy nemusíme ani prosit, někdy stačí být v její blízkosti a vnímat její přítomnost a ona sama už pak ví, co kdo nejvíce potřebuje a co nám nejlépe prospěje.
Jednoho univerzitního profesora se jeho studenti po jedné přednášce zeptali, kdy je opravdu šťasten. A jeho odpověď nad očekávání mnohých zněla: Tehdy jsem šťasten, tehdy jsem nejšťastnější na světě, když jsem u své staré 90leté nemocné maminky. Není to půda akademická, nejsou to knihovny, není to ordinace, kde operuji, je to starý, osamělý domeček, kde žije moje maminka. Tam jsem nejšťastnější.
U své matky, u své společné duchovní Matky jsme šťastni, proto jsme k ní dnes na Lomeček přišli.
Kdy přichází dítě ke své Matce?
Dítě přichází ke své matce tehdy, když má hlad a žízeň. Panna Maria ukazuje i dnes na svého Syna a říká nám všem: Udělejte všechno, co vám řekne. On vám dá také napít nového vína – vína, které promění ve svou krev a dá chléb, který promění v Boží chléb.
Ona nám dala svého Syna, dala mu lidské tělo, aby to tělo mohlo pro nás žít, zemřít a vstát z mrtvých. A toto umírání a vstávání se pak uskutečňuje při každé mši svaté až do konce světa.
Dnešní svět hladoví, opravdu hladoví. U nás v Evropě to není hlad po zasycení tělesném, ale duchovním. Máme všichni co jíst a pít a o každého z nás je postaráno. Ale Evropa, Česká republika strádá duchovně. „Já jsem chléb života.“ To jsou slova Spasitele, to je odpověď pro všechny hladovějící duchem. „Já jsem pravý vinný kmen.“ Pane – dej ať to pochopíme, dej ať tě nalezneme a nezhyneme hladem a bídou.
Kdy rovněž přichází dítě ke své matce?
Dítě přichází, když je nemocné. Panna Maria ukazuje na svého Syna, který volá k sobě všechny nemocné a opuštěné. On se stal mužem bolesti, trpícím za nás za všechny, abychom skrze jeho svaté rány byli uzdraveni, omilostněni.
Dnešní svět je hodně nemocný, nemocný především egoismem, pýchou, bezbožností. Tak velmi potřebujeme Nebeského lékaře, který zná velmi dobře recept pro každého člověka. Jen je zapotřebí ho navštívit a poprosit ho o tuto pomoc. „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“
Kdy také přichází dítě ke své Matce?
Dítě přichází ke své matce, když má strach, když se bojí. Panna Maria nám dala svého Syna, který překonal každý strach, který překonal smrt a říká podobně jako apoštolům, tak dnes také nám: „Pokoj vám, nebojte se!“ Pokoj vám, milí Jihočeši, opravdu se nebojte – já jsem s vámi ve vašich životech, já jsem uprostřed vás.
Ano, dnešní člověk si přeje z nejhlubšího nitra tento pokoj, protože dnešní svět, ve kterém žijeme, nabízí něco jiného: nepokoje, války, vraždy, násilnosti, bezpráví…
Nebojíme se jen druhých, ale my se často bojíme sami sebe – svého svědomí. Ale před ním neutečeme. Klid a pokoj našim srdcím dává jedině Srdce Ježíšovo – Srdce Ježíšovo plné dobroty a lásky, plné veškerého pokoje a odpuštění. Jedině toto Srdce může uzdravit, zahojit veškeré rány, uklidnit naše nepokojná srdce.
Kdy ještě přichází dítě ke své matce?
Když je zmatené, když si neví rady, když potřebuje nasměrovat. Panna Maria nám dala svého Syna, který nám ukazuje směr života, opravdové štěstí našich životů – jen se na něho spolehnout.
Kdo poradí našim zastupitelům, kdo správně poradí našim poslancům, naší vládě? Kdo správně poradí našim dětem, vnoučatům? Kde hledat radu?
„Já jsem cesta, pravda a život… Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste unaveni a já vás občerstvím.“ Ale náš národ nechce slyšet tato slova, slova Ježíše Krista, slova pravdy, protože jsou zavazující, protože jsou podmíněné evangeliem a desaterem a jsou náročná.
Jeden evangelický farář, který konvertoval ke katolické víře, ve svém vyznání napsal: Maminka mi umřela při porodu, tatínek, když mi bylo šest let, mi umřel za války. Vychováván jsem byl u svých příbuzných, kteří mě vedli ke skromnosti, pracovitosti a k evangelickému vyznání víry v Boha. Od malička jsem byl vychováván ve víře v Boha. Celý život mi chyběla maminka, ačkoliv moji příbuzní se ji snažili zastoupit. Až po létech, když jsem byl pastorem v jedné farnosti na venkově, jsem ji konečně našel. Stalo se to při ekumenické pouti ve Fatimě, kde jsem ji objevil, kde jsem ji konečně našel. Neumím to vysvětlit. Duchovní věci se těžko dají vysvětlovat. Já jsem ji konečně našel – našel jsem Matku všech Matek, Pannu Marii. Jaké něžné to slůvko! A já jsem ji tak často obcházel: Maria – Panno Panen, Matko naše, Matko moje. A pak to šlo už samo - nemohl jsem o ní nemluvit, už jsem ji nechtěl opustit a ani jsem to neudělal. Já jsem ji konečně našel v katolické víře, takovou, jaká opravdu je, jaká existuje.
Vraťme se na začátek, kdy jsem chtěl položit otázku: – „Proč jsme dnes tady?“ S mou odpovědí se jistě ztotožníte všichni: „My jsme dnes přišli, protože tu máme svou Matku a je nám tady dobře.“ Prožijme naplno toto dnešní setkání s Pannou Marií na Lomečku. Nevíme, kolikrát nám ještě bude umožněno sem přijít a prožívat tyto duchovní žně, tyto duchovní radosti. Teď jsme ovšem tady a máme srdce otevřené pro přijetí Božích milostí na přímluvu Panny Marie, ke které se tolik a tolik utíkáme. Kéž se tak i opravdu stane. Amen.