HOMILIE „Fatimský den“ – 13. prosince 2004
Drazí poutníci, milovaní bratři a sestry!
Ještě jednou vás všechny vítám u Panny Marie lomecké, za kterou přicházíme i v tento dnešní den, třináctého v měsíci prosinci. I když nás tu není mnoho, i když tu dnes není žádná velká církevní osobnost, jen obyčejný lomecký pan farář, myslím, že na podstatě věci to vůbec nic nemění. Je tu přece Panna Maria, naše milovaná Matka, a především její Syn Ježíš Kristus, na kterého nám ona ukazuje a zvedá do popředí, protože je to tak správné, a přitom říká: „Udělejte všechno, co vám řekne.“
I v dnešní prosincový den prožíváme s celou církví čas adventní. A tak jako v každé době, v celém církevním roce, tak i v tento čas adventní nám staví církev, ale nejen církev, ale i celé nebe, do popředí Pannu Marii.
Doba adventní je doba čekání na příchod Mesiáše. Celý náš pozemský život je jedno velké čekání na setkání se svým Spasitelem. A právě tento adventní čas nás má připravit jak na přicházející vánoční svátky, tak také na předpověděný druhý příchod Spasitele.
Ale pojďme pěkně po pořádku. Jsme ještě na zemi a zatím čekáme, poznáváme, milujeme, směřujeme. Ale na co čekáme, co poznáváme, co milujeme, ke komu směřujeme? Je to opravdu to důležité a podstatné?
Panna Maria byla vskutku žena čekání. Ona uměla čekat, připravovat se na veliké věci, které jí připravil Pán od věčnosti. Ona uměla trpělivě čekat, co s ní bude, když ji chtěl Josef propustit. Uměla čekat, když byla v požehnaném stavu. Kde a jak se narodí její přislíbený syn? Ona uměla čekat, když utíkala se svou rodinou do Egypta, ona uměla čekat, kdy se naplní proroctví Simeonovo…
Jak vypadalo její čekání? Především to bylo čekání při poctivém životě, při péči o svou rodinu, v práci a především se sepnutýma rukama v modlitbě, v níž se setkávala se svým milujícím Bohem.
Maria to vůbec neměla lehké, protože její život byl naplněn, ba přeplněn utrpením a nepochopením, podobně jako život jejího Božího Syna.
Její setkávání s Bohem v modlitbě bylo hluboké, mystické, ale i praktické. Svoji modlitbu, své setkání s Bohem, dokázala uvádět do praxe.
Mnohokrát za den vyslovovala tu krásnou modlitbu, kterou se Židé modlí: „Šema Izrael, Adonai Elohí… Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou. Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci! Opakuj je svým synům, mluv o nich, když budeš přebývat doma, když budeš na cestách, když budeš ležet i stát.“
A jako by už znala pokračování od svého Syna, který to doplňuje přikázáním lásky k bližnímu. Její čekání bylo naplněno jak láskou k Bohu, tak láskou k bližnímu. Stačí si připomenout její obětavou službu příbuzné Alžbětě nebo na její postřeh a pohotovou reakci na nastavší situaci na svatbě v Káně Galilejské.
Vynořují se mi slova sv. Augustina, biskupa a vyznavače, který říkával, že opravdová láska k Bohu se pozná na naší lásce k bližnímu, že Pána Boha máme milovat v konkrétní osobě, v bližním.
Opravdové čekání dovede snášet i různé obtíže, utrpení, nezdary a přitom vytrvá, dokud je zapotřebí, dokud nenastane slíbený okamžik. Opět máme před očima Pannu Marii, ženu adventu, která celý svůj život dokázala čekat i v utrpení a bolesti, ale přitom ve velké víře ve svého Božího Syna.
Maria je opravdu veliká žena:
- především tohoto času adventního
- opravdové, hluboké modlitby
- plně milující Boha i člověka
- celý život se obětující, darující se!
Ano, tak se nám dnes představuje Panna Maria v době adventní.
Chceme ji přijmout za svůj vzor, ideál, který je hodný následování? Jsme na cestě, podobně jako ona byla na cestě. Jsme na cestě čekání. Ale jak čekáme? Jak se připravujeme na věčnost? Jak se připravujeme na Vánoce?
Kéž je dnešní Fatimský den takovým zastavením se na naší cestě dnem vroucích proseb k Panně Marii, ať nám není jenom vzorem, ale ať nám také pomáhá a vede nás a jednou nás přivede a ke svému Synu a představí nás slovy: „Hle, tvoje děti, které jsi mi dal a svěřil pod křížem. Vezmi je teď k sobě po celoživotním čekání, ať jsou navěky s námi na věčnosti.“
Kéž se tak opravdu stane na přímluvu Panny Marie fatimské a též naší lomecké. Amen.